Sada Kvašové barvy TEMPERA SOLO GOYA 20 ml 12 barev v dřevěné kazetě

Popis

Kvašová barva TEMPERA Gouache SOLO GOYA 

• obsahuje ve vodě rozpustné gumové pojivo, které může být opětovně aktivována i po zaschnutí barvy
• barva je vysoce krycí, má skvělý jas, je světlu odolná a čisté tóny, po zaschnutí je sametově matná
• barvy je mísitelné a mohou být ředěny vodou pro dosažení glazurovacích efektů
• může být použita na porézní i neporézní materiály např. plátno, papír, kartón, dřevo, dřevotřísku atd

Co je to kvaš ?

Název této malířské techniky pochází z francouzštiny (gouache). Kvaš používá vodové barvy v hustších, oproti akvarelu neprůhledných nánosech s bělobou. Pojidlem bývá arabská guma nebo tragant s glycerinem. Za podložku slouží podobný materiál jako u akvarelu – papír, pergamen, textilie. Vrstvy lze nanášet po jejich zaschnutí, přičemž barva světlá, ale také do mokrého podkladu.

Této techniky se v minulosti často užívalo, zvláště ve středověku, při iluminaci a ilustracích rukopisů. V renesanci tato technika sloužila často k přípravě studijních kartonů. V sedmnáctém a osmnáctém století se jí užívalo také k tvorbě miniatur.

Kvaš si pochopitelně oblíbili také autoři, kteří se věnovali akvarelu (Claude Lorrain, J. M. W. Turner). Později Pablo Picasso, Marc Chagal. V Čechách se technice kvaše věnoval např. Josef Navrátil. Podobně jako u akvarelu docházelo a dochází k různým kombinacím kresby, akvarelu a kvaše a tempery, a to již od dob Alfonse Muchy nebo Luďka Marolda.

Ve sbírce kresby ČMVU lze jako příklad užití techniky kvaše uvést kvaš na papíře Antonína Strnadela Orání, 1936, K 656, nebo právě Luďka Maroda Na pláži, 1896, K 1522. Jakkoli v případě děl Luďka Marolda jde vlastně o kombinaci kresby a malířské techniky kvaše, kvaš je v tomto případě užit ukázkově. Podkladem pro dílo byl zvolen barevně tónovaný karton, jehož barevný charakter autor dokázal využít tím, že na něj nenanesl žádný tah štětcem, a podklad se tak stal integrální součástí díla. Podobně tomu bylo se značným využitím bílé barvy, která je v případě kvaše nepostradatelná. Kombinace kresby a kvaše se jako základ kreslířské bravury typické pro autory přelomu devatenáctého a dvacátého století uplatnila v množství komorních děl, která byla často přípravami k monumentálnějším realizacím.

V případech použití techniky kvaše dochází často nejen ke kombinacím kresby s kvašem, ale také ke kombinacím akvarelu a kvaše. Kvaš nebývá nanášen v pastách, ale v plochách rozředěnou barvou.