Slovo kintsugi znamená v japonštině „zlaté spojování“. Je to tradiční japonská technika opravy keramiky a porcelánu, při které se praskliny neschovávají, ale zdůrazní. Kdy přesně vznikla, se neví. Rozšířila se po 15. století, v době, kdy se v Japonsku rozvíjel čajový obřad.
Traduje se legenda o šógunovi Jošimasovi Ašikagovi, jehož oblíbená čajová miska se rozbila. Poslal ji opravit do Číny a vrátila se sešitá kovovými sponami. To se mu nelíbilo, a tak japonští řemeslníci hledali krásnější způsob opravy. Jak moc je příběh pravdivý, dnes nikdo neví, ale k technice neodmyslitelně patří.
Původně se zlatilo opravdovým zlatem. Střepy se lepily přírodním lakem urushi ze mízy lakovníku, spoje se natřely lakem a posypaly zlatým nebo stříbrným práškem. Vytvrzování trvalo i několik měsíců. Doma dnes stejného efektu dosáhnete mnohem rychleji: epoxidovým lepidlem a zlatým dekoračním popisovačem.
Kintsugi jako životní filozofie
Kintsugi je víc než oprava nádobí. Souvisí s japonským pohledem na svět wabi-sabi, který vidí krásu v nedokonalosti, jednoduchosti a stopách času. Praskliny jsou součástí příběhu předmětu, proto se neschovávají.
Stejně můžeme přistupovat i k sobě. Když přijmeme vlastní nedostatky, chyby a těžké zážitky a nebudeme je skrývat, mohou nás proměnit. Můžeme se stát silnějšími a moudřejšími, podobně jako hrnek, který je po opravě zlatem krásnější než předtím.